Kolumbijská kinematografie stále hledá své místo a tentokrát nám přináší animovaný dokument s názvem 'Little Voices', scénář a režie Jairo Eduardo Carrillo, který se počítal ve společné režii s Oscarem Andradeem a v uměleckém směru s Adelou Manotasovou.
Čtyři chlapci ve věku 9 až 12 let vyprávějí, jaký byl jejich život v kolumbijském vnitrozemí a jak je násilí zahnalo do Bogoty. Margaritin otec byl unesen; Pepitova rodina byla nucena opustit svůj domov; John přišel o ruku a nohu; Juanito šel oklamán, aby bojoval s džunglí. Zatímco hlasy tvoří temný a tragický sborový příběh, jejich příběhy jsou ilustrovány vlastními dětskými kresbami, animovanými překvapivou řadou technik. Vše navíc bez toho, aby to bylo z jiné strany než rodinné lásky a výzvy k zastavení veškerého násilí; protože, jak říká jeden z chlapců, „každý ozbrojený muž vzbuzuje hrůzu“.
Jak jsme řekli, „malé hlasy“ jsou a nový vzorek toho, kolik nám kolumbijská kinematografie může nabídnout (po oslavě „Pustina“), a je to kvůli jeho novým technikám, které nám vyprávějí příběhy, které se k nám dostávají dovnitř. Při této příležitosti je to první 3-dimenzionální film, který se v zemi odvážili vytvořit, a všechno šlo docela dobře.
„Malé hlasy“ nás tedy seznamují s tisíci dětí, které utrpěly realitu ozbrojeného konfliktu v Kolumbii prostřednictvím čtyř dětí, aby nám umožnily získat představu o tom, jak žili a jaké byly jejich možnosti. Těžké, ale doporučené pro vynikající vizi, která se nám předkládá. Shrnuto, příběh, který doporučuji a který jsem vám již řekl zanechá vás smutných, bezmocných, pobouřených a stydících se za náš druh. Ale navzdory tomu existuje pozitivní část a je to zpráva, kterou nám tyto děti předávají, že po minulých ztrátách a smutcích získali neuvěřitelnou moudrost.
Více informací - Děsivé napětí v „pustině“
Zdroj - labutaca.net